O knize: 2015 / "...Správce přistoupil k oknu a co nejpřátelštěji řekl: "Ahoj, Mishko!" jako ve všech předchozích letech: – Dobrý den, Gulyo Izhberdievno! Všechno nejlepší k svátku Gulya se znovu usmál, už nic neříkal a kýval se z nohy na nohu. Když kráčela ve sváteční lurexové bundě, její řády a medaile cinkaly a třpytily se leskem falešné turecké nitě. To byla ta největší, největší milost – starý pán to dokonale pochopil – pro školníka ne usmívat se na nikoho jiného a nikoho nepozdravit…»